Pohled do skejťákovo duše … rozhovor s Márou (Dialog Crew, SF Miniramp)
Nedalo mi to a udělal jsem rozhovor se sympatických chlapíkem Márou, kterého můžeš potkat v „koncertní“ Dialog Crew a je jedním ze skejťáků, kteří provozují perfektní prostor s názvem SF Miniramp v Olomouci. Mára je vášnivý skejťák, má rád muziku a v následujícím rozhovoru se můžeš něco dozvědět o jeho světě a aktivitách. Pokud budeš v Olomouci, nebo sem budeš plánovat cestu, určitě se zajdi podívat na nějaký koncert, který v prostorách SF Miniramp, dá se říct pravidelně, probíhají. Viděl jsem jich již několik a mohu říct jen to, že jsem nadšený a držím všem aktérům palce! Kluci dělají na všechny koncerty speciální výzdobu, hraje se v minirampě na skejtování a vždy je super zvuk, za kterým stojí mistru zvuku (i hluku) pan Blum. Tady je rozhovor, který proběhl emailem během října 2014.
Otázky: Samuel, odpovídal: Mára.
Ahoj Máro, jsem rád, že chuť pustit se do rozhovoru. Na začátek položím klasickou otázku, jak se představíš? Samozřejmě myslím u prostor, který funguje pod označením SF Miniramp …
Ahoj, představím se jako skejtem očarovanej, je to jeden ze zásadních důvodů, proč jsem po studiu zůstal v Olomouci. Jednou jsme s kámošem Pavlem jezdili na ulici a potkali jsme starýho olomouckýho skejťáka Třísku (chceme Tě zpátky na lodi!) a ten nám řekl o kryté minirampě, kterou s klukama provozujou. Ta informace pro nás samozřejmě byla jako magnet. Začali jsme tam docházet a skejtovat s klukama, kteří místo našli a zapracovali na něm tak, aby tam mohla rampa vůbec být, postavili ji a postupně dotvářeli ostatní vybavení. Zrovna se blížila zima, minirampa pro nás byla záchranou. Postupně jsme se zapojili do placení nájmu a začali jsme společně dělat i další věci kolem, jako výstavy, nebo třeba teď za poslední rok koncerty. Crew kolem rampy jsou lidi, kteří jsou ochotní si měsíčně ukrajovat z příjmu, aby se prostor udržel, skejtujeme a snažíme se, aby bylo ve městě na čem skejtovat.
Skejtování mám s hardcore punkem spojené, presto jsem se nikdy na skejtu nenaučil a držel jsem se spíš hesla když “kola”, tak dvě. Ale říká se “nikdy není pozdě”, že? Je ve spojení se skejtem někdy to “pozdě”? Kdy začít? Kdy skončit?
Na skejtu nejsi nikdy "naučenej", pořád se učíš. To vnímání, jak dlouho se to „dá dělat“ se vyvíjí postupně, protože pořád je to relativně mladá věc. Záleží na přístupu. Původní skejťáci byli podle tehdejšího chápání staří v pětadvaceti. Když se ale podíváš dneska na veterány v bazénech, nebo naše skejťáky, co se vrací ke slalomu i po padesátce tak vidíš, že věk nehraje roli. Svoje hranice si určuješ stejně sám a takový ty sportovní kecy typu "že už se na to nevysereš" sem nepatří. Nemusíš dodržovat žádný nastavení laťky, děláš to tak, aby tě to bavilo. A loajalita je ke cti.
„Bejt skejťák“. Nese to sebou nějaký nepsaný „pravidla“?
Nepsaný pravidlo je být „psanec“, hehe! Asi by se o tom dalo psát dalekosáhle a vyznělo by to stejně blbě. Ale pro mě to vždycky bylo o tom zápalu a kamarádství. Ale určitý pravidla, jako třeba "neptej se, co může udělat skateboarding pro tebe, ale co můžeš udělat ty pro něho" jsou neotřesitelný, s tím neshoříš.
A co děti, kdy můžou začít? Kdy je „ideální“ začít? (Jasný ptám se jako táta :))
Čím dřív, tím líp! Ale asi by neškodilo, kdyby dítě už chodilo. I když ono je stejně lepší se z pádů vykutálet, hehe.
S Vaším „skate parkem“ na mně působíte skvěle a v každé činnosti si cením DIY (myslím soběstačného, nezávislého) přístupu. Dle mého je to jedna z cest jak vnitřně „nevyhořet“, uchovat si „to“, co lidi mají na věcech rádi – přitahovalo je to. Zmíněné „to“ se myslím nedá koupit. No dost keců, jsem rád, že DIY skejtování mám „za barákem“ a že, děláte i hardcore/punkové koncerty … atd … Jak se ty díváš na sponzoring? K skejtování má celkem blízko … myslím …
Sponzoring patří ke skejtování od počátků, jak se vyvíjelo technický vybavení a s tím spojená potřeba testování. Průmysl už ale dneska netvoří jenom skejťáci, kteří chtěli vyrábět lepší věci, aby vydržely dýl, větší zátěž atd.. Začíná být mamutí a začínají přicházet firmy, v jejichž čele jsou lidi, co vlastně o skejtování nic neví. Začínáš si všímat sponzoringu v oblastech, který vlastně taky se samotným skejtováním nemají co do činění - energy drinky, deodoranty, dokonce sušenky a jiný absurdní věci. Další věc jsou firmy jako Nike, který jsou sice schopní vyrábět kvalitní boty, ale jejich vklad je diskutabilní. V momentě kdy skateboarding přestává být "cool" velký firmy odchází (zůstává spálená země), o tom už se skateboarding v historii několikrát poučil. Pro kluky, kteří si to zaslouží, je sponzoring nezbytná věc, aby se posunuli dál. Těžko někoho soudit lidi, kteří propagujou toho či toho - existujou i příklady, kdy tyhle firmy vrací peníze do skateboardingu zpátky. I když to taky můžeš vnímat jako marketing. U nás je trh maličkej a spíš se snaží přežít, každej má ale pořád možnost volby, koho bude podporovat.
Nejsem nijak „místně/národnostě“ vázanej, nicméně jihočeské kořeny jsou u mě jasně daný! Dodnes mám hodně rád TELEX a jejich pecka „Skejtová růžena“ mi často hraje v hlavě? Jak je to u Vás s holkama? Máte mezi váma nějaký „Růženy“? Jak se díváš na genderovou rovnost?
Jednu dobu jsem holky, co jezdí, kolem sebe vidíval. Tady v Olomouci ale teď vídám holky spíš na longboardech. Není to až tak dávno, co jeden vrchní profík v mladistvé nerozvážnosti v rozhovoru pro Thrasher prohlásil, že skateboarding není pro holky. Sklidil velkou vlnu odporu a musel se omluvit - to je dobře. Vždyť je samozřejmá věc, že skateboard, hardcore, může "zbláznit hlavu Růže", hehe.
O skejtu toho moc nevím, co chci ale říct trochu navazuje na trendy, kmeny a subkultury. Jel jsem s malou od babičky vlakem, a koupil jsem jí zcela „nevinnej“ dětskej časopis a na několikáté stránce jsem narazil na informaci, že pro holky je teď IN jezdit na longboardech.). Vadí Ti, když subkultury prezentují „komerční“ média?
Asi nikoho netěší, když někdo "zvenku" komolí to, co prožívá. Ale pamatuju si, že když mi spolužačky na základce vmetli do ksichtu, že skejt je OUT, celkem mi to vyhovovalo, hehe. Taky to asi někde vyčetly. Někdy je to k smíchu, jindy k pláči, a často k ničemu, teda pro nás. Třeba se k věci ale v tom mladým věku dostane někdo, kdo u toho nakonec zůstane.
Máš rád kapely, které mají na obalech skejty, zpívají o skejtování? Tvoje nejoblíbenější?
Mám! První co jsem registroval muselo být Possessed To Skate na bazarové desce od ST… a poslední Wheels on Fire na flexi od Boiling Point. Je toho dost a dobrej motiv na sbírku.. Z obalů hýčkám v krabici třeba společnej pojezd pandy a tygra na splitu Venice a ZxExDx, baví mě skeletonův pivot do fakie na obalu Bones Brigade. Nejlepší skejtovej obal desky je ale Dead Area Paranoia od SAF.
Pověz něco o Vašem prostoru SF Miniramp, jak funguje v reálu, co je s fungováním všechno spojené, plány? Prostě takový manuál pro podobné nadšence v jiných městech …
Minirampa je umístěná v pronajatém prostoru, potřebujeme zhruba sedm lidí, kteří se každej měsíc složí na nájem, případně další potřebný výdaje. Kluci si minirampu postavili sami a funguje bez podpory města. Sestava se jednou za čas změní, když chce někdo skončit / začít. Domlouváme se mezi sebou, co je třeba a co by se dalo udělat, kdo si co vezme na starost. Každej se zapojuje podle toho co má chuť dělat, nebo jaký má možnosti. Domlouváme se s lidma, kteří chcou dojít jezdit, chodí kluci od nás nebo dojedou i party z jiných měst. V menších městech je asi nejtěžší dát dohromady lidi, kteří se zavážou, že do toho půjdou dlouhodobě. Počítej s tím, že i lidi v partě můžou být každej z jinýho těsta a názory se můžou rozcházet, ale děláš to, protože chceš mít kde jezdit a chceš, aby to ve městě neumíralo. To nás spojuje a učíme se spolu vycházet. Taky máš zázemí, kde můžeš odpočívat, setkávat se a realizovat se i jinak než přes skejt.
Kdy Vás napadlo dělat koncerty? Dle mého je to super nápad, protože podobné prostory jen vyzdvihnou „sílu hardcore/punku“ … Jaké kapely jste již dělali?
Napadlo mě to v podstatě hned, jak jsem to místo viděl, ale nešlo do toho vletět okamžitě. Nejdřív jsem se zapojil do probíhajících věcí a pak jsme se pomalu začali domlouvat, jak by to mělo fungovat. Mám rád koncerty na "jiných" místech. Během toho půl roku skoro na třicet kapel, většinou z domácích vod. Nesměli chybět Boiling Point (skejtová afinita!), Gattaca, Remek, nebo Sheeva Yoga, což je možná předvídatelný, ale zase z kategorie odškrtnutých snů. Rádi ale i vybočíme libovolným směrem, proto byl a bude i rap (HZU, MC Kolona), lidi vyhecoval Afarastafa. Zahráli tu i The Finally, nebo Prodavač, spřízněnci z MMM - Leto a Planety. Co se sem skvěle hodilo, byli vystoupení Ctiba nebo Hledání. Z evropských nomádů mě sebrali Grand Détour. Baví mě, když přijdete s nápadama, co by se dalo udělat, díky tomu jsme tu viděli Cirgus a Blondie and the (nobody) - vyděšení lidi na dvoře, hehehe. To bych asi mohl ale vyjmenovat všechno - chystáme archiv koncertů.
Velice mně zaujalo, že ke každému koncertu malujete speciální výzdobu … musí to dát strašně práce? Kdo to dělá, čí to byl nápad?
Vyplynulo to nějak přirozeně. Nechtěli jsme, aby bylo místo monotónní, i mimo koncerty jsme jednou za čas vymalovali nanovo. Koncerty zase vybídly k tomu, aby se to trošku přizpůsobilo - nejdřív jsme začali vypisovat názvy kapel a postupně jsme došli k tomu, že by to mohlo mít jednotnější háv, i když zas až tak profesionální to není. Malujeme to teď s Peťou. Nějakou tu hodinu to zabere, to záleží kolik času máš nebo chceš mít. Někdy tak kapele nechtěně přistrčíš pod nos ještě relativně čerstvej odér barev. Rozšíříš si díky tomu obzor, protože třeba maluješ věci, který by tě jinak nenapadly.
Vím, že děláš v Olomouci koncerty delší dobu, povíš o tom něco? Nejlepší kapela co jsi měl možnost dělat a zároveň nejhorší?
Koncerty jsme začali dělat společně s Markem jako Dialog Crew od sklonku roku 2008. Nadšení - bydleli jsme spolu a spřádali plány. Mara už teď není v Olomouci a hodně cestuje a i tak nabírá spolupráce nových podob. Ale pokračujeme třeba teď s benefitem pro Galerii u mloka. S nejhůř je to těžký. Často si koncert jako "organizátor" neužiješ tak, jak bys chtěl a často i ta celková atmosféra kolem stíní zážitek z jednotlivých kapel. Ale to je povídání na dlouhé zimní večery... dívám se na archiv koncertů co Mara udělal - dialogcrew.tumblr.com/koncerty - a vidím tam desítky zabijáckých kapel a sympatických lidí, zážitky! Nejlepší kapela? Vas Szuszanne.
A jakej byl třeba koncert Eddieho Sedgwicka? Ptám se záměrně, protože ten třeba z pozice diváka pohodou rozhodně nevyzařoval …
Jo, to jsem myslel - to bylo špatný. Ani ne koncert samotnej (Crime mě úplně minuli, to jo), ale spíš z okolností - ty se do koncertu samozřejmě promítly. Je to už dýl, proto se mi o tom nemluví lehce. Ale pamatuju si, že celá parta přijela v těžké ponorce. Já teda většinou, jak mě znáš, nemluvím víc než je třeba, takže mi to nevadilo, ale jak jsme postupně pozorovali, jak se kapely chovají i mezi sebou navzájem nám aspoň napovědělo, že jsme to celý asi nezkurvili jenom my. Tichý napětí, odsekávání odpovědí, nervozita a nasrání. Pamatuju si, že Justin rozjebl kytaru, když se dožadoval zesílení vokálů. Potom v tour deníčku psal, že po shlédnutí videa uznává, že byl dostatečně nahlas, ale nevím, jestli to nebyla ironie. No a potom odmítnutí noclehu u Hanky a odmítnutí veškerých x nabízených alternativ (to taky nepopsal v deníku zrovna férově, ale asi spíš kvůli čtivosti). Musí být blbý, když jedeš v mrazivým prosinci turné, na kterým proděláváš, setkáváš se s ne úplně ideálníma podmínkama, a pak přijedeš do Mitrilu… hehe, ale to už zlehčuju - toliko k bulváru. Mám asi už jenom kus pravdy, ostatní budou pamatovat líp - Mara si to dost vyžral. Bylo mi to líto, protože jsme se na ten koncert dost těšili, ale i takový věci k tomu patří.
Vrátím se ke „skejtování“, co úrazy? Jak jsi na tom?
Klišovitě klepu na sedm vrstev javoru, docela dobře. Asi jsem byl vždycky opatrnější a měl štěstí, někoho to zastaví. Zrtlej kotník je asi nutnost do sbírky, modřiny jsou furt a nepočítajou se. Člověk spíš cítí postupný opotřebení a ví, na co si dávat pozor a přizpůsobit to tomu. Letos jsem sice dvakrát otevřel hlavu, ale zní a vypadá to vždycky hůř, než to ve skutečnosti je.
Poslosloucháš při skejtování nějakou muziku?
Moc nefandím ježdění se sluchátkama, pokud nejsi sám. Je to jako jezdit kolem sebe v autech. Ale muzika tě vyhecuje! (třeba za jeden ten rozsek hlavy může Slayer, hehe) V minirampě, nahlas, cokoliv tě baví – ideální! Je zajímavý pozorovat, co to s tebou dělá.
Čemu by jsi přirovnal pocity, když po dlouhém dni naskočíš na skejta a vyjedeš … ?
Něco mezi „konečně/nepopsatelnem/na těch billboardech se tak chvástali a ty chodníky stojí pořád za hovno/kašlu na to, pořád skáču přes kanály, hurá!“!
Jak skejty opravujete? Děláte si to sami? Je nějaký prostor na vlastní tvořivost, vylepšování standartních skejtů?
Není těžký si spravit desku, dneska už nemusíš součástky vyrábět a improvizovat – ale můžeš! Každej si ladí “technický parametry” a vizuál podle libosti (odráží to tvou osobnost,hehe). Třeba upravit si tvar ti ten prostor dává. Bavilo mě, jak si u nás Dejv teď seřízl desku na “rakev”, když zvážím kondici pily tak to byl výkon jak blázen, i když deska dostala takovej “neandrtálčí” háv. To je super – můžeš se zrakvit na rakvi. Na lecčem se dá jezdit.
Kde je skejtový ráj aneb země sjektu zaslíbená?
Je to ve tvojí hlavě!
Dá se skejtováním živit?
Je to pro vyvolené procento lidí. A nemusí to být jen o talentu. Dneska slyšíš, jak se zvětšuje role image, marketingu, sebeprezentace, tlak, balast, je to zvláštní. Ale pořád nacházíš důvěryhodný a inspirující lidi, který můžeš podpořit, nejenom v Americe. Evropa jede!
Co by jsi řekl na závěr? Nějaký “životní skejťácký” moudro?
Děkuju za povídání. Není lehký to omílat, radši bývám zticha - skejt je řeč těla. V momentě, kdy se snažíš vypotit „moudra“, se válíš na zemi a vážnost je tatam. Vždycky zase od začátku, dobré do života.
Mára, marakroupa@post.cz
Dozvuk … Zhruba poslední půlrok jsme se intenzivně věnovali diy skate spotu u olomouckého Baumaxu. Je to rameno předimenzovaného parkoviště, dostatek prostoru. Překážky tu byly už dřív, ale postupně byly rozkrádány, musela se změnit metoda - použití betonu je jednak kouzelně tvárné a současně je nejlepší prevencí krádeže překážek, hehe. Zapojilo se víc lidí, nechali tam kus práce, skládali jsme se mezi sebou a vozili pytle směsi přímo z baumaxu. Lidi začali přispívat i sami od sebe, třeba i mimo skejtovou komunitu – obrovskej dík! Místo ožilo, najednou jsme viděli docházet desítky dětí z okolí, probíhá tu i škola skateboardingu. To velký nadšení a požitek z věci pocuchal jenom zákeřnej anonym, kterej nás udal při betonování – jedna překážka je teď předmětem byrokracie. Uvidíme, jak to dopadne a jestli to bude mít vliv na existenci celýho místa. Přesto to má smysl. Užívejme, dokud to jde!
