čtvrtek 13. prosince 2007

Coldbringer „Lust and Ambition“



„Portland“ je pojem, který v hardcore/punku něco znamená. Bezedná studnice skvělých kapel (abych byl upřímný, žádnou špatnou jsem ještě neslyšel), které od 80. let vytvářejí to, čemu můžeme dneska říkat „portlandský sound“. Vyprofilovalo ho množství známých, méně známých, nebo dnes již legendárních skupin z tohoto místa, jenž se také obecně vžilo k označování stylu. Koncem letošního roku vyvolala zasloužený rozruch deska portlandských Criminal Damage „No Solution“. Myslím, že minimálně polovina recenzentů Maximum’R’Rollu ji umístila do svého prosincového top ten listu. Co má však společného úvod tohoto textu, tj. Criminal Damage a Coldbringer? Minimálně to, že obě kapely pocházejí z Portlandu, jejich desky jsou skvělé a v jistých místech podobné.

Coldbringer jsou další z mnoha kapel portlandské líhně, to poznáme i na jejich zvuku. Pokud patříte k zástupu nadšenců libujících si v kapelách z této části zeměkoule, nebudete touto poměrně novou skupinou zklamáni. Znějí bezesporu zvláštně a osobitě. Od prvních tónů na mně zanechávají dojem, že jim nejde o to se zalíbit, ale především o to být spokojení sami se sebou. O co víc znějí přirovnávaní Criminal Damage punkově, o to víc inklinují Coldbringer k rock’n’rollovému odéru, jaký známe od Born Dean Icons. Atmosféra desky a hlavně zabarvení hlasu zpěváka Johna Wilkersona (From Ashes Rise) jednoznačně odkazuje na Leatherface. Úžasná, potemnělá, snad i lehce monotónní atmosféra celé desky vybízí k hledání. Musíte se sami snažit, abyste našli to, co Coldringer říkají. Nejedná se o žádné prvoplánové melodie!

Členové Colbringer působili v různých crustových skupinách. Coldbringer tak ani v nejmenším neznějí. Jejich melodický hardcore středního tempa tíhne spíše ke kapelám, jako jsou Leatherface, Wipers, a přichází s poměrně neotřelým zvukem. Výtečná je práce kytaristů, kteří se nebojí sól a místy cítím styl, jakým hrál Austin Lucas v K10Prospect. Rock’n’´Rollový nádech i špinavý zvuk dávají nahrávce neuvěřitelný šmrnc. V propojení s chraplavým zpěvem a celkovým zvukem, vytvořili Coldbringer hmotu, která drží pevně pohromadě a sálá z ní energie.

Německý label Sabotage Records vydává evropský press „Lust And Ambiton“. Americký vyšel již v roce 2006 na malém vydavatelství z Austinu - Dead Ideas Records. Malovaný obal pochází od Lydie Crumbley, která malovala obaly pro Signal Lost, From Ashes Rise nebo Harum Scarum. Deska obsahuje osm pecek s potemnělou, osobitou lyrikou. Názvy napoví, co asi očekávat - „Coming Home“, „Death Generation“, „No More Apologies“. „Hitovkou“ celé desky je pro mě finální „Live Fast Die Young“.

Závěr se rýsuje sám. Máme před sebou další zajímavou kapelu z Portlandu, o které nejspíš ještě uslyšíme. (S)

Coldbringer
Sabotage Records


(na 12“LP seženeš u Samuel Records)

středa 12. prosince 2007

Digger Barnes „My Name Is Digger“



"My Name Is Digger" … je názvem singlu a zároveň první slova, která z repráků při poslechu vinylového debutu chlapíka Diggera uslyšíte. Celým jménem se jmenuje Digger Barnes a je lo-fi písničkářem ze sousedního Německa. Patří ke skupině umělců, kteří si myslí, že jejich hudba by v profesionálním studiu ztratila na svém půvabu a dávají přednost svépomocnému nahrávání - proto označení "lo-fi". Digger na sebe upozornil kazetou "Trailer Tapes" (2006), která sklidila velký ohlas. V letošním roce nahrál tři skladby pro "My Name Is Digger" EP a "Digger And Allie" EP. Nahrávkám nejspíš předcházela spousta diskusí a problémů. Velice pěkně a vtipně je vše popsané na "My Name Is Digger" EP. Povídání napsal Roy Plambeck, který písničky s minimálním počtem mikrofonů nahrával. Hudebně Diggerovi vypomohli jeho kamarádi Allie (kytara) a Misquito (harfa).

Digger je velký talent a nepřehlédnutelná postava. Má dar psát skvělé skladby, které se nám usadí v hlavě a budeme je chtít slyšet znovu a zase znovu. Od prvního poslechu na mně zapůsobil. Jeho baladické skladby dávají dohromady tolik populární lo-fi písničkáře s country muzikou a songy barových povalečů protloukajících se životem jen se svou omlácenou "kejtrou". Digger je možná mladík, ale jeho tvorba je zralá a prezentovaná s nadhledem. Výborně balancuje s kombinací chladných emocí a s těmi, co nás drapnou za srdce.

První skladba, co jsem od něho slyšel, byla "Same Old Game" ze společného nahrávky s Alliem. Několik dní jsem si ji prozpěvoval a nemohl ji dostat z hlavy. "No Way Out …, No Solution" mě připravilo pro "My Name Is Digger" Ep. Digger je minimalista a to je jeho velký plus. Na Ep jsou pouze dvě skladby. Přesto má obrovskou sílu. V prvním songu představuje sám sebe(?) a druhá je cover Social Distortion. Pokud patříte k těm, co mají rádi jejich skladby, pak Vás Diggerovo výběr potěší. K mým nejoblíbenějším patří "Ball and Chain", "Story of my Life", "When The Angels Sing", "I Was Wrong" a samozřejmě "Reach For The Sky", kterou Digger předělal. Skvělá a bezchybná je i Diggerova verze. Silná písnička, kterou si budeme zpívat každou neděli. Má sílu prožitků, běžného života a možná proto k ní mám tak blízko. Parádní volba …

Obal má nádherný malovaný design od PENCIL QUINCY. Vévodí mu obrázek Diggera, jak si kope vlastní hrob... Samozřejmě nechybí ani pohozená kytara poblíž.

Digger je borec a já chápu proč si ho Austin Lucas vybral ke svým "The Pressmens". V současné době s ním jede nekonečné americké tour. Jen málo písniček ve mně letos zanechalo silný dojem. Barnes nahrál jen tři a všechny k nim patří! (S)

Digger Barnes
Sabotage Records
Distortion "Reach For The Sky"

(na 7"EP seženeš u Samuel Records)